Ostrůvek Barra: Jak jsem si zaletěl na pláž. A to doslova.

Tento výlet jsem původně neměl vůbec v plánu. Vlastně jsem ani netušil, že nějaký ostrůvek Barra existuje. Jenže jak už to tak někdy bývá, z těch nejméně plánovaných věcí se vyklube krásný zážitek, a tak tomu bylo i v případě mého výletu na Barru. A proč jsem na ni vlastně vyrazil? Chtěl jsem si prostě zaletět na pláž. A to naprosto doslova. Tím hlavním důvodem mé návštěvy byl zážitek v podobě přistání letadla na pláži. Jedná se totiž o jediné místo na světě, kde jako letiště pro pravidelnou leteckou linku slouží písčitá pláž!

Jak už jsem zmínil, původně jsem návštěvu Barry vůbec neplánoval. Chtěl jsem jen využít další z řady levných letenek Wizz Airu z nedalekých Katovic a navštívit Glasgow a Edinburgh. Na konci listopadu 2014 jsem si tedy za devět stovek koupil zpáteční letenku Katovice – Glasgow na březen 2015, abych si mohl během čtyř dnů zmíněná skotská města projít. Jenže když jsem o pár dnů později při prohlížení letenkových serverů narazil na možnost zaletět si na Barru, věděl jsem, že tohle si prostě nemůžu nechat ujít!

Špicberky – nezapomenutelné arktické dobrodružství

Je říjen 2013 a s kamarádem Tomášem, se kterým jsme se snad od studií na gymnáziu neviděli, si na Facebooku povídáme o cestování. Oba jsme v poslední době něco procestovali a už máme v plánu další výlety. Tom mě láká k únorové cestě na Havaj, ale já nakonec dávám přednost karibskému Roatánu s Verčou. Přesto se domlouváme, že pokud se nějaké prima letenky objeví, tak spolu něco podnikneme.

A netrvá to dlouho a jedny takové prima letenky se objevují. Na fóru stránek s levnými letenkami visí nabídka letenek se společností Norwegian z Osla na Špicberky neboli Svalbard od 2 480 Kč. Jelikož vím, že se dá do Osla dostat opravdu levně, přijde mi cena hodně dobrá a házím návnadu směrem k Tomovi. Toho myšlenka návštěvy téhle exotické destinace nadchne stejně jako mě a za chvíli už začínáme plánovat, vymýšlet, počítat a nakonec i rezervovat.

Černobyl & Pripjať, Ukrajina (fotoreport)

,,No ty ses zbláznil, ne?“ Tak takhle nějak zněla první reakce, když jsem se na návštěvě u rodičů zmínil, že uvažuju o výletu do Černobylu. Přestože už mi v té době bylo třicet a už jsem u nich dávno nebydlel, měl jsem najednou pocit, jako bych byl zpátky v pubertě a zrovna plácl nějakou pořádnou ptákovinu. Naštěstí trvalo jen pár minut, než jsem vysvětlil, že opravdu nejde o nic nebezpečného a že se nejedná o žádný nesmyslný a nelegální rozmar. A když jsem dostal povolení i od Verči – ,,A běda jak budeš svítit, až se vrátíš!“ – mohl jsem začít plánovat. Výlet jsem nakonec absolvoval 31. července 2013.